Netradičně tradiční ukrajinský večírek
12. prosince 2006 bylo na katedře ukrajinistiky Filozofické fakulty pořádně živo – a to nejen kvůli začínajícímu zápočtovému týdnu...
...ale především kvůli ukrajinskému večírku, který se každoročně koná v předvánoční době.
Kdo měl ruce a nohy, musel pomáhat při složitých stěhovacích manévrech, protože letos poprvé se tradiční akce nekonala v některé z učeben na fakultě, nýbrž v Klubu Univerzity obrany. Večírek byl věnován ukrajinským lidovým zvykům, jež jsou spojeny s jednotlivými ročními obdobími. Pod vedením docentky Halyny Myronové a doktorandky Oxany Gazdošové, které se ujaly scénáře i režie, si ukrajinisté všech ročníků připravili asi devadesátiminutový program. Přes 50 diváků se tak mohlo na chvíli přenést do ukrajinské vesnice 19. století a zaposlouchat se do libozvučného ukrajinského jazyka (ti, kteří ukrajinštinu neovládají, dostali český překlad scénáře, jehož modro-žlutá barva měla symbolizovat ukrajinskou vlajku).
Amatérští herci zahájili představení scénkami věnovanými zimním svátkům, v nichž se dívky pokoušely hádat svou budoucnost. Zajímalo je především to, zda se příští rok vdají, či zůstanou nezadané. Diváky pobavily především výstupy se zvířátky (v představení vystupovali ve zvířecích rolích studenti): pokud se dívka chtěla dozvědět, jaký bude mít její muž charakter, nasypala na podlahu trošku pšenice, postavila na ni misku s vodou a zrcadlo. Pak přivedla kohouta a sledovala, co dělá: napil-li se kohout vody, znamenalo to, že muž bude opilec, sezobl-li trochu pšenice, bude hospodář a pokud se podíval do zrcadla, pak bude sukničkář.
Z jarních zvyků studenti předvedli vítání jara a velikonoční obyčeje. Podobně jako u nás je oslava Velikonoc spojena s pomlázkou, i na Ukrajině mají „šlahačku". Ale se svěcenými proutky neprohánění jen chlapci děvčata, nýbrž se navzájem mrskají hoši i dívky. Léto bylo zastoupeno svátkem Ivana Kupala, kdy chlapci chystají ohniště a v noci pak spolu se svými dívkami přeskakují oheň. Pokud se páru podaří přeskočit, aniž by se pustili za ruce, znamená to, že k sobě patří. V opačném případě jim nebylo souzeno se vzít.
Vyvrcholením a logickým završením představení byly námluvy, které se dříve na ukrajinské vesnici konaly nejčastěji na podzim. Družbové se podle tradice ucházeli o dívku poetickými slovy: Šli jsme na lov po čerstvém sněhu, po čerstvé stopě laňky, krásné dívky a stopa nás dovedla do vašeho domu. Ukažte nám tu laňku, krásnou dívku. Máme mezi sebou krásného a mladého myslivce, který by tu laňku, krásnou dívku chtěl.
Studenti ukázali dvě verze námluv. Jedny skončily pro ženicha neúspěchem, dívka mu dala košem, ovšem na Ukrajině dívka místo koše dává dýni, v druhém případě měl chlapec větší štěstí, jeho vyvolená mu na znamení souhlasu přinesla šátek. Jednotlivé scény byly proloženy ukrajinskými lidovými písněmi, jež zpíval dívčí sbor, který vznikl právě díky ukrajinským večírkům, doprovázen kytarou. Sbor je pravidelným účastníkem ukrajinských večírků a jeho profesionální zpěv měl jako vždy u diváků velký úspěch.
Po programu diváci mohli ochutnat tradiční ukrajinské pokrmy, které pro ně ukrajinisté uvařili. Důkazem, že všem opravdu chutnalo, byla rychlost, s jakou pyrožky, syrnyky a nalisnyky mizely z talířků. Nejvíce pochval bylo určeno ukrajinskému boršči (studenti v menze navařili 20 litrů!), který si někteří hosté dokonce odnášeli domů jako výslužku v plastových lahvích od minerálek.
Přes různé potíže a nedostatky, se kterými se velké akce většinou potýkají, studenti svým zápalem a nadšením zaujali diváky a vysloužili si od nich bouřlivý potlesk i spoustu pochval. S klidným srdcem lze říci, že letošní ukrajinský večírek byl jedním z nejlepších.
Oxana Gazdošová, doktorandka na Ústavu slavistiky FF
zdroj